Cisterciánské opatství Osek
Cisterciánské opatství Osek sídlí na adrese Rooseveltova 1, 41705 Osek a je kooperačním partnerem (dále jen PP3) v projektu „Božské tóny v Krušnohoří“, který je realizován prostřednictvím programu Interreg Česko – Sasko 2021 – 2027.
Historický vývoj
V roce 1193 byl osazen z Waldsassen nový cistercký klášter v Mašťově. Bratři vedli záhy spor se zakladatelem Milhostem a tak se jich ujal Hrabišic Slávek předek pánů z Oseka na Riesenburku a usadil je na svém panství v Oseku, to se stalo v letech 1197 – 1199. Prvním mnišským sídlem byl románský farní kostel sv. Petra a Pavla s rodovou hrobkou. Tento středověký kostel ustoupil roku 1706 dnešnímu farnímu chrámu. K tomuto kostelu je kladeno i původní sídlo Hrabišiců, ve kterém mohli mít mniši provizorium. Nový klášterní kostel byl patrně založen v prvních letech 13. století. V roce 1221 povolil papež Honorius III. uložení relikvií v kostele a potvrdil v souvislosti s ním pravidla udělování odpustků. Z toho vyplývá, že kostel musel být v tu dobu již minimálně v provozuschopném stavu. Současně s kostelem se stavěla i klášterní budova konventu patrně nepřetržitě do poloviny 14. století s přestávkou po poničení vojsky Rudolfa Habsburského. Později klášter vážně poškodili husité a po jejich řádění byl pouze provizorně udržován. Roku 1580 se rozpadla zdejší komunita a majetek přešel pod správu pražského arcibiskupství. Klášterní život mniši obnovili až v roce 1650 a nejdřív se věnovali opravám areálu. Stavební práce akcelerovaly až od 90. let 17. století, kdy byly upravovány kostel a hospodářské objekty. Spekuluje se o zapojení J. B. Matheye, práce se totiž účastní pražští umělci Abraham Kitzinger (sochař) a Jan Kryštof Liška (malíř). Hlavní práce se datují do první čtvrtiny 18. století, opatem tehdy byl Benedikt Simon Littwerig (1692 – 1726). Jednalo se o stavby v letech 1700 – 1702 pivovar, do roku 1710 úřední budovy a roku 1704 byl vypracován plán konventu signovaný jistým G. Santinim. Zůstává otázkou rozklíčování vlivu Santiniho a pozdějšího výhradního stavitele Oktaviána Broggia. Santini mohl objekt jen načrtnout, aniž by ho vedl.
Detaily měl dopracovat stavební vedoucí. Z písemných pramenů se předpokládá, že Oktaviano Broggio byl najat na stavbu jako zhotovitel stavby či stavbyvedoucí, nikoli jako hlavní projektant. Oktaviano Broggio se v Oseku objevuje v roce 1705. Do roku 1708 je jím dokončeno západní křídlo konventu. Pozornost se poté přesunula na klášterní kostel, který byl ve stylu vrcholného baroka přestavován od roku 1711. Roku 1713 se v areálu objevuje a tvoří známý sochař Franz Anton Kuen. Práce na kostele probíhaly ve dvou stavebních etapách. První skončila roku 1713 a druhá, při níž byly vloženy empory, v letech 1717 – 1718. Chrámové štuky v letech 1713 – 1716 vypracoval Giacomo Antonio Cortellini, fresky Jan Jakub Steinfels a později Václav Vavřinec Rainer, který se podepsán i pod oltářními obrazy z roku 1719. Důležité štafírovací práce vykonával duchcovský Johann Heinrich Wentzley. Po kostele se těžiště prací přesunulo zpět ke konventu. V letech 1720 – 1723 se renovovalo východní křídlo, zůstaly zbytky středověkého zdiva, což je rozdíl oproti západnímu, které nechal Broggio celé strhnout. Podle Broggiova projektu byla stavěna od roku 1719 prelatura, roku 1720 opatský sál, 1721 vstupní portál, 1723 jižní křídlo a zbytek východního. Trojkřídlý komplex budov byl hotov v roce 1725. Od roku 1719 budoval Broggio špitál jihozápadně od nároží konventu. Nový opat Jeroným Becker (nebo také Besnecker) úřadující v letech 1726 – 1747 nechal upravit klášterní zahradu, do které byla osazena v letech 1726 – 1732 sochařská díla Ignáce Reichmanna. Úpravu nástěnných maleb kapitulní síně vedl od roku 1756 Jan Petr Molitor a po jeho smrti Josef Kramolín. Hospodářské stavby areálu byly rozšířeny o tzv. Nový dvůr. Roku 1798 byla rozšířena zahrada. Areál kláštera prošel generální rekonstrukcí ve třetí čtvrtině 19. století. Konvent poškodilo bombardování spojeneckým letectvem v závěru druhé světové války. Nedlouho poté byl místní konvent zrušen a areál využívali salesiáni, později zde bylo internační zařízení pro řeholníky a poté charitativní domov pro řeholnice. Roku 1991 byl klášter navrácen cisterciákům.
Popis
Areál oseckého kláštera tvoří podstatnou část centra města. Skládá se z mariánského chrámu a rozsáhlého konventu s prelaturou a rajskou zahradou. Tento stavební soubor je doplněn klášterní zahradou a množstvím hospodářských objektů. Centrální prostor zaujímá objekt kostela Nanebevzetí Panny Marie. K jeho jižní straně přiléhá čtyřstranný uzavřený objekt konventu s rajským dvorem. K východní straně konventu je připojena trojstranná monumentální budova prelatury s nádvořím a kašnou. Severně od tohoto souboru staveb se nachází základní hospodářský pás budov s komplexem pivovaru ve východní části a panským domem v západní části. V zalomení dvou křídel panského domu je umístěna orientovaná kaple sv. Kateřiny. Jižně na konvent navazuje objekt špitálu a s ním propojená konventní knihovna. Jižně od prelatury stojí solitérní hospodářské objekty kůlny, ovčína a dalších objektů. Prostor obklopující tento stavební soubor je doplněn pavilony, vodními plochami a sérií soch a stavebními relikty na samotném východě areálu.
Popis památkové hodnoty
Areál cisterciáckého kláštera v Oseku je jednou z nejvýznamnějších památek nejen Ústeckého kraje. Jeho dějiny sahají do pomezí románsko-gotického kulturního horizontu s dochovanými detaily nedozírné umělecké kvality, jako jsou například kapitulní síň s unikátním pulpitem a křížová chodba. Vedle středověké stavební etapy vystupuje daleko reprezentativnější etapa barokní za účasti předních architektů tohoto období. Ne zcela jasné jsou intervence Jeana. B. Matheye a Jana B. Santiniho, ale jisté je zapojení nejvýznamnějšího severočeského architekta své doby Oktaviána Broggia. Celý areál a zejména jeho reprezentativní části se pyšní celou řadou uměleckých a architektonických detailů a řešení, které jsou naprosto jedinečné a dokládají jedinečné postavení kláštera ve středověku i v raném novověku.
Odkaz na webové stránky:
Zároveň však přitahuje pozornost. Spolupracující partneři projektu tak chtějí zviditelnit ve svém území společnou kulturní historii a postavit na ní další nabídku pro turisty.
Obsahem projektu je zpracování studie varhan, společná putovní multimediální výstava, spousta společných akcí k tématu varhan, dále rekonstrukce varhan v Mariánských Radčicích a Rechenbergu, a rekonstrukce kostela v Dippoldiswalde pro účely pořádání společných akcí. Výše uvedené aktivity povedou k naplnění cíle projektu.